Text pojednává o životě a díle ruské lékařky a psychoanalytičky Sabiny Spielreinové. Její odkaz byl léta opomíjen, avšak koncem 20. století se zájem o tuto výraznou osobnost zvyšoval, což přetrvává dodnes. Práce je členěna na dvě hlavní kapitoly, v první se věnuji osobnímu životu Sabiny Spielreinové, ve druhé přibližuji její zásadní vědecký článek “Destrukce jako příčina vzniku”.
Křesťanství: Askeze, hladovění jako nástroj pokání, půs 4. stol. sv. Jeroným – hladovění a modlitba způsob vyrovnání se s pokušením duše vs. tělo (již sv. Pavel) redukce pudových impulzů skrze omezení přijmu potravy Potrava souvisí s libými pocity (hedonistická motivace) Odříkání, odpírání slasti cesta k Bohu (spirituální motivace)...
Vážení a milí kolegové, dovolte mi, abych se s vámi podělil o několik mých postřehů, jak téma orality prostupuje prací v psychoanalytické skupinové psychoterapii. Jedná se především o dlouhodobé uzavřené skupiny jak pacientské, tak i výcvikové. Začal bych jednoduchou metaforou...
Shrnutí Metoda Infant Observation, tedy pozorování dětí od narození po dobu dvou let, je praktikována v četných zahraničních institutech jako součást výcviku psychoanalytických terapeutů. V Čechách byl uskutečněn pilotní projekt v rámci dětské sekce ČSPAP. Autorky v článku popisují některé klinické poznatky z průběhu Infant Observation (IO) a zabývají se souvisejícími úvahami při skupinové práci pozorovatelů.
V příspěvku se budu zabývat genezí vnímání homosexuality v myšlení C. G. Junga a post-jungiánských autorů. Akcent je kladen především na nahlížení na homosexualitu v souřadnicích dnes již klasických jungovských pojmů jako je animus a anima, persona, stín, individuace, puer aeternus, coniunctio, hermafrodit a také na přímou souvislost těchto pojmů s genderem.
Dámy a pánové, dovolte mi přednést příspěvek na téma identity terapeuta při práci s klienty, kteří mají identitu fluidní.
Pracuji, mimo svou soukromou terapeutickou praxi, jako psychoterapeut v sexuologické ambulanci. Už přes 10 let. Zároveň jsem psychoanalytický psychoterapeut. Tuto souhru, nebo dvojroli, využívám i ve svém příspěvku. Pohled na transsexualitu rozděluje společnost a často i odbornou veřejnost.
„Dětské tělo je schopno snášet veliké napětí, ale pokud toto napětí nadále působí i v dospělosti, pak může případně vést k nenapravitelným tělesným stavům… pozdější stadia těchto tělesných změn vyvolaných konfliktem v psyché musí řešit všeobecní lékaři, chirurgové nebo endokrinologové…“
(Donald Winnicott, „Lidská přirozenost“, 1998, s.30)
Symposium je místem sdílení řeči. A tak do našeho setkání pozvu další učastníky s jejich řečí napříč věkům, napříč času.
Jako první promluví Julia Kristeva:
„ Je-li lidský druh schopen symbolizovat a sublimovat, je to proto, že je obdařen sexualitou, v níž se nerozlučně pojí to, co pro metafyziku představovalo dualitu „tělo a duch“, „pud a řeč“. Vskutku, touha je vstupem do her energie a intence a tak, jak pozoruje nehody sexuality, psychoanalýza zachycuje neúspěchy této souhry, zdroje problémů v bytí.
Nazvat dnešní sdělení titulem povídkového souboru Vladimira Kantora „Existuje bytost odpornější než člověk?“ se mi zdálo z pohledu některých mých pocitů odpovídající, ale koncem letošního července na začátku dovolené, kdy jsem byl docentem Kocourkem k tomuto sdělení pozván, mi přece jenom připadlo přehnané. Proto jsem použil název až jeho třetí povídky: „Smrt penzisty“, v jejímž úvodu Kantor píše: „Galachov kdesi četl, že v jednom africkém kmeni nutili starce vylézt na vysoký strom. Pak ke stromu přistoupili statní muži a třásli jím. Kdo spadl a zabil se, toho snědli, těm, kteří se udrželi, bylo dovoleno ještě nějaký čas žít“.
Podívejme se teď spolu na to, jak současná společnost směřuje od antagonistického, vyhraněného, rigidního a pasivního nastavení, podloženého poukazem na gender role a stereotypy, k více aktivnímu, hledajícímu a spolu-vytvářejícímu způsobu fungování v mezilidských vztazích založeném méně na předpokladech a více na bytí „tady a teď”, s otevřenou myslí a srdcem ve společném „poli” (tento výraz proniká do slovníku současné psychoanalýzy pořád více a v podstatě zahrnuje vše, co je aktuálně přítomno mezi zúčastněnými).
V tomto hříšném a žalostném světě se zkoušely a budou zkoušet mnohé způsoby vlády. Nikdo nepředstírá, že demokracie je dokonalá nebo samospasitelná. Říká se dokonce, že demokracie je nejhorší způsob vlády, s výjimkou všech ostatních způsobů, které jsme vyzkoušeli.
V poslední době mi do terapeutických hodin stále více proniká téma politiky, strachu a totality. Rozhodně nejsem odborníkem na politické dění ani fanouškem všech politických debat, nemůžu se však ubránit sílícímu přesvědčení, že už nejde ani tak o politiku, ale o základní lidské hodnoty, o svědomí, o dobro a zlo, o nastavení a používání našeho vnitřního kompasu. V referátu si mj. budu vypomáhat tím, co je mi vlastní, tedy verši svými a těch, kteří se dotýkají mé duše.
Takto to před pár lety v Paříži řekl J.H.Krchovský u příležitosti dne středoevropské poezie, kde četl své básně v literární kavárně poblíž kanálu Saint Martin a já doufám, že jej cituji dobře.
Odkaz: http://www.cspap.cz